Jen těžko lze někomu vytýkat, že nosí zajímavé oblečení a že je šatník součástí jeho osobnosti. Ba právě naopak. Jednou jsme lidé, a tak bychom o svou kulturu měli dbát. A odívání ke kultuře rozhodně patří. Jde o tradiční řemeslo, které můžeme často považovat až za umění. Móda se pro mnohé stala vášní, pro některé až určitou obsesí a velké části populace zkrátka není jedno, co si vezme na sebe. Ale možná právě proto bychom se občas měli podívat hloub, než jen na cedulku na vnitřní straně trika.

I móda je totiž obchod a ten by měl být fér.

Evropa, USA a další země jako Japonsko nebo Čína jsou nadkonzumenti veškerých světových zdrojů i energií. Rozvoj mnoha zaostalých zemí, jejichž počet stále stoupá, závisí na několika obchodních komoditách, které vyvážejí do světa. Jsou jimi například káva, čaj, cukr, kakao, kaučuk, banány, ale i bavlna, která v odívání hraje svoji nezaměnitelnou roli. Obchod s těmito komoditami ovšem kontrolují bohaté nadnárodní firmy, které určují ceny. Díky politice Evropské unie připadá například na jednu evropskou krávu ročně více dotací, než je přímý zisk zemědělce v rozvojových zemích třetího světa. Přebytky z Evropy se pak do třetího světa za pomoci dalších dotací vyvážejí.

To ale ani zdaleka nejsou jediné důvody, proč jsou lidé v chudých částech planety vykořisťováni. Díky levné pracovní síle v rozvojových zemích přesouvají velké firmy své výrobny do tzv. „Třetího světa“ a obyvatelé těchto zemí jsou z důvodu bídy a nedostatku pracovních příležitostí nuceni pracovat za nízkou mzdu v nelidských podmínkách, bez nároků na dovolenou, nemoc, přestávky. Mnohde pracují i děti.

Sociálně přijatelný obchod

A právě kvůli tomuto bezpráví vznikla myšlenka na férový a spravedlivý obchod, který se pokouší obohacování jedněch na úkor druhých zabránit. Historie aktivit hnutí Fair Trade sahá asi 40 let zpátky, a ačkoli její počáteční zaměření se oděvního zboží moc netýkalo, má dnes již i tato komodita  na Fair Trade trhu své pevné místo. Hlavní myšlenkou tohoto způsobu obchodování je dát šanci lidem z rozvojových zemí, pomoci jim vymanit se vlastními silami z chudoby, a to za sociálně spravedlivých a environmentálně přijatelných podmínek. Výsledné produkty, které splní všechny podmínky spravedlivého obchodu, jsou označovány „fairtrade“ značkou, na jejíž udělování dohlíží mezinárodní organizace Fairtrade Labelling Organization. Předpokladem úspěchu je ovšem uvědomělý konzument.

Způsob současného obchodování s chudými zemědělci a řemeslníky by se totiž mnohdy dal přirovnat až k určitému způsobu novodobého otrokářství. Problém pak tkví hlavně v tom, že mnohý konzument ze západního světa si jde pouze koupit do obchodu své oblíbené tričko a bičem za nás – otrokáře – švihají jiní. Jak se říká, co oko nevidí, srdce nebolí. Zkrátka a dobře, někdo má ve skříni strašáky, někdo kostlivce a většina z nás hlavně otroky. Tak otevřete šatníky a zkuste se zamyslet, kolik takových vykořisťovaných dělníků tam máte zamčených vy. Podívejte se na rubové strany sukní a trik a uvědomte si, že není cekulka jako cedulka. My v redakci Salonu se pro vás naopak pokusíme najít v módě alternativy a poradit vám, kde si „spravedlivé oblečení“ zakoupit. Ale o tom zase příště.