Odchod ze školy

V šestnácti letech odešla ze střední školy a jelikož jejím snem bylo studovat umění, zapsala se do kurzu návrhářství. Paradoxně jí ale tento obor dlouho nevydržel a po pár týdnech přestoupila do kurzu navrhování šperků. Jak později tento krok okomentovala, nebavilo ji jen kreslit návrhy, potřebovala tvořit a cítit hmotu. Nakonec však nedokončila ani tento kurz. Její rodina se přestěhovala do Londýna a Vivienne se už ke studiu nevrátila. Nastoupila do továrny a po práci docházela do kurzu pro budoucí učitele základních škol.

První manželství

V jednadvaceti letech poznala svého prvního manžela Dereka Westwooda. Vzali se v roce 1963 a jěště téhož roku se jim narodil syn Benjamin.

O dva roky později však nastal zlom. Vivienne potkala osmnáctiletého Malcolma McLarena, kamaráda jejího mladšího bratra Gordona, který v jejím životě znamenal osudové setkání. Tento mladý student umění a dramatu Vivienne učaroval svými znalostmi z oblasti umění, hudby a politiky. Oba také spojovala láska k rock´n´rollu.

Vivienne si pomalu, ale jistě začala uvědomovat, že v manželském životě není šťastná, a rozhodla se Dereka opustit. Našla si vlastní byt a zažádala o rozvod. V listopadu roku 1967 se Vivienne narodil druhý syn Joseph Ferdinand, jehož otcem byl Malcolm.

Obchod Let It Rock

Během následujících pár let dokončil Malcolm studium na Croydon College of Art and Design a Vivienne se stala učitelkou na základní škole. V roce 1971 dostal Malcolm nápad otevřít si obchod s hudbou a oblečením. Ještě téhož roku otevřeli s Vivienne obchod nazvaný Let It Rock. Kromě rock´n´rollových desek zde prodávali i retro oblečení z 50. let, které skupovali z tržišť a bleších trhů. Nutno dodat, že tento rock´n´rollový obchod vznikl v době, kdy světem vládlo hnutí hippies.

I přes tento rozpor však obchod slavil úspěch. Zásoby oblečení se po pár týdnech vyprodaly, a tak Malcolm přesvědčil Vivienne, aby originály oblečení kopírovala. Ze začátku šila Vivienne přesné kopie, postupem času ale začala retro oblečení doplňovat vlastními nápady – bunda ušitá z látek neonových barev, falešné kožíšky či lurexové límce. O její oblečení začal být velký zájem a i přestože byl McLaren stále hlavou obchodu, Vivienne se stala jeho krkem.

Obchod Too fast to live, too young to die

Nadšení pro 50. léta však nevydrželo dlouho. Vivienne s Malcolmem došlo, že toto období bylo sice krásné, ale kromě romantiky přinášelo i rasistické a sexistické vlivy. Následujícího roku tedy obchod přeměnili. Z Let It Rock změnili název na Too fast to live, too young to die (v překladu „Příliš rychlí v životě, příliš mladí na smrt“) jako poctu Jamesu Deanovi a začali navrhovat trička s různými potisky. Nápisy byly záměrně provokující, což přilákalo zvláště mladé zákazníky.

Obchod SEX

Šokující trička se sice stala velmi populární, ale Vivienne s Malcolmem to nestačilo. Chtěli jít ještě dál, a proto obchod o dva roky později znovu předělali. Nezměnil se jen interiér, ale i název, který se smrskl na tři písmena – SEX. K provokujícímu oblečení tak přibyly fetišistické kousky z kůže, latexu a gumy.

Sex Pistols a nástup punku

Koncem roku 1974 odjel Malcolm do New Yorku dělat manažera místní kapele New York Dolls. Když se po půl roce vrátil, toužil své načerpané zkušenosti předat londýnské scéně. Hledal kapelu, kterou by mohl vést. Sehnal tedy čtyři mladé kluky, sestavil kapelu a inspirován obchodem je pojmenoval Sex Pistols. Při prvním vystoupení kapely na sobě měli její členové pochopitelně Viviennino oblečení, díky čemuž je dnes Vivienne považována za matku punku. Klasické prvky punku však vznikaly za pochodu, souzněním Viviennina talentu a tvořivosti mladých punkerů.

Roztrhané oblečení sice navrhla Vivienne, ale punkeři je pak doplnili o spínací špendlíky, žiletky, řetězy, zámky, psí obojky apod. Militantní oblečení, jako například kanady, výstřední make-up a natupírované účesy poprvé použila Viviennina asistentka Jordan.

Nástup punku byl pro Vivienne jedním z nejpodstatnějších období v jejím životě. S jeho příchodem se ze švadleny kopírujcí módu 50. let a řídící se Malcolmovými názory, stala samostatná návrhářka s vlastními nápady.

Boy George a noví romantici

Ke konci 70. let éra punku pomalu skončila a nastupila nová vlna tzv. nových romantiků, jejichž asi nejznámějším představitelem se stal zpěvák Boy George. Oblečení si novoromantici vytvářeli sami kombinací módy z ulice s divadelními kostýmy. Vivienne s McLarenem na tuto vlnu reagovali vlastní kolekcí oblečení pojmenovanou Pirats (v překladu „Piráti“).

Obchod World´s End

S novou kolekcí i novým stylem se Vivienne s Malcolmem rozhodli obchod znovu obměnit. Nová podoba obchodu se otevřela na podzim 1980 a nazývala se World´s End. Nad vchodem byly umístěny obří ručičkové hodiny, které šly nazpátek a které měly na ciferníku místo dvanácti hodin třináct.

V březnu následujícího roku uspořádala Vivienne svoji první oficiální přehlídku, na které představila právě kolekci Pirats. Spolu s McLarenem si byli vědomi, že touto přehlídkou vstupují do světa hlavního proudu a pomalu, ale jistě opouští vody undergroundu.

Z undergroundu do Haute Couture

Od té doby se život Vivienne zcela změnil. Její oblečení bylo čím dál žádanější a z Vivienne se rázem stala velmi uznávaná návrhářka nejen v oblasti Ready-to-wear, ale i Haute Couture. Tři roky po uvedení kolekce Pirats měla přehlídku v Tokiu spolu s Calvinem Kleinem a krátce na to spolupracovala s Giorgem Armanim. V roce 1989 byla zařazena jako jediná žena mezi šest nejlepších návrhářů na světě. Dalšími byli pánové Armani, Lagerfeld, Saint Laurent, Lacroix a Ungaro. Téhož roku také přijala nabídku vyučování módního návrhářství na vídeňské akademii užitého umění. Několikrát získala tzv. Oskara mezi návrháři, cenu Designer of the Year.

Nebát se šokovat

Móda Vivienne byla vždy postavena především na její schopnosti šokovat a fascinovat svými modely. Její stále nové inovace, nápady a hraní si z ní činí dodnes jednu z nejvíce diskutovaných návrhářů světa. Letos v dubnu oslavila Vivienne kulaté 70. narozeniny.

Více info na: www.viviennewestwood.com